Když to ráno vyšla z domu, k jejímu velkému překvapení už na ni Michael čekal. Opíral se na druhé straně ulice o tu svou černě lakovanou kraksnu, ruce zaražené v kapsách krátké bundy, na očích sluneční brýle.
Trochu udiveně vzhlédla k obloze. Bylo úplně zataženo a vypadalo to, že bude každou chvíli pršet. Přesto měla dojem, že brýle nemá pouze pro efekt.
Vydala se přes cestu k němu. Pozoroval ji přitom s vyzývavým úšklebkem.
"Dobré ráno, krásko," pozdravil ji nečekaně rozverně.
Pozdrav mu opětovala pozvednutým obočím a pohledem na hodinky.
"Nečekala jsem, že budeš přesný ..." nadhodila.
"Skýtám ještě mnohá překvapení, drahá Sel ..."
"To si umím živě představit," reagovala.
"O to bych se nesázel ..." odvětil náhle tónem, který ji zarazil.
Zkoumavě se na něj zahleděla, ale on už se odvrátil a přehodil jednu nohu přes motorku.
"Tak nasedat."
Na helmy už se raději po předchozí zkušenosti neptala a jen se modlila, aby je neviděla máti z okna. Už tak vypadala nedůvěřivě, když se jí snažila namluvit, že se jde ke kamarádce učit.
Upravila si tašku přes rameno, která díky maturitním otázkám z ekonomie docela ztěžkla a nasedla za Michaela. Tentokrát bez okolků se ho pevně chytila kolem pasu.
A dobře udělala, jelikož rychlost, kterou vyrazil po ulici, byla snad ještě větší než posledně.
Samozřejmě, že byli sotva v polovině cesty, když začalo lít jako z konve.
*
Když zastavil a vyhrabal z kapsy klíče od kůlny, netrpělivě sesedla, vzala mu je z ruky a šla mu otevřít sama. Zajel dovnitř, zase zamkli a poklusem se vydali ke kostelu.
Na jednom z kluzkých kamenů jí podjela noha a on ji hbitě chytil za paži, když se zapotácela.
Jeho reakce ji potěšila. Usmála se na něj, ale on se jen odvrátil a pokračoval ke vchodu do kostela. Dovnitř ji pustil jako první.
Byli úplně mokří a kapala z nich voda.
"No, to je dost ..." uvítal je se špatně skrývaným úšklebkem upír. "Vypadáte, jako byste se šli koupat ... Ale proč jste se předtím nesvlékli?"
Oba dva ho obdarovali tak nevrlým pohledem, že upustil od dalšího popichování. Michael sundal brýle z nosu a odkráčel k přední části kostela, nejspíše pro suché triko. Selena ze sebe znechuceně stahovala mokrou mikinu. Následně si rázným pohybem vyždímala vlasy, schválně tak, aby poprskala Kaye.
Toho to však očividně spíš pobavilo, než naštvalo.
Posadila se a začala si prsty alespoň trochu vlasy upravovat. Upír se vzdálil na Michaelem. Když se oba po chvíli vraceli, měli na sobě tmavé dlouhé nepromokavé kabáty s kápěmi. Docela pobaveně si je prohlížela, ovšem jen do chvíle, kdy k ní Kay natáhl ruku s dalším černým hábitem.
"Hoď to na sebe. Půjdeš s námi ještě na chvíli ven," oznámil jí suše.
Trochu nechápavě si kabát vzala. Vypadal nepoužitě. Pokrčila si pro sebe rameny a nasoukala se do něj. Byl lehký, pohodlný a splýval jí až ke kolenům.
"Obdivovat se můžeš potom," ozval se Michaelův hlas. "Teď už pojď!"
Přinutila se nereagovat nějakou štiplavou poznámkou, rovněž si nahodila na hlavu kápi a už za nimi spěchala ven.
Vyšli do deště, ale nevydali se ke kůlně, kde měl Michael motorku, nýbrž opačným směrem k nějaké rozvalině, která se rýsovala za clonou vody. Kay šel v čele, Michael za ním a ona poklusávala, aby s nimi vůbec udržela krok. Obešli zbytky něčeho, co asi býval plot, a přiblížili se k nevelké budově s šikmou střechou. Z blízka kupodivu tak hrozně nevypadala. Odhadla to na bývalou faru.
Ti dva bez zaváhání vešli do dveří, které rozrazil Kay a ona za nimi přivřela. Uvnitř bylo chladno ale sucho. Shodila si kápi z hlavy, prošla chodbičkou a zahnula doprava, kam zahlédla zajít Michaela. Ve dveřích zůstala stát a civět.
Oba stáli před otevřenou vestavěnou skříní, ve které měli naskládaný slušný arzenál. Vypadalo to na poloautomatické i automatické zbraně všeho druhu a měla dojem, že poznává i dvě brokovnice.
Michael už si rychlým pohybem schovával nějaké bouchačky pod kabát, Kay stále s kápí na hlavě se k ní natočil a kývl na ni.
Váhavě k nim přistoupila.
Natáhl k ní dlaň, na které ležela menší ale děsivě působící zbraň.
"Ty jí dáváš rovnou Glocka?" nadzvedl obočí Michael.
"Je jen malorážní."
"Co já s tím?" otázala se a nedokázala zabránit zděšení v hlase.
"Chtěl bych, abys ji měla u sebe," odtušil upír.
"Proč jako? Neříkals náhodou, že žádné problémy tady nečekáš a mám jen hlídat Andreje?"
"Jen pro jistotu."
"Ale ... Neumím s tím zacházet!"
"Takhle se drží, takhle odjistíš, tady je spoušť, takhle ji zase zajistíš."
Zírala stále ještě trochu omráčeně na jeho ruce.
"Zkus si to," nakázal jí tónem, který nepřipouštěl odpor.
Váhavě a nesmírně opatrně ji vzala do ruky. Kay hodil zvláštním pohledem po Michaelovi, ale byla příliš zaujatá váhou zbraně ve své ruce, než aby si toho všimla. Michael pokývl hlavou.
"Pojď za mnou," sekl po ní rozkazovačně Michael a už odcházel z místnosti, zatímco Kay se dal do zavírání a zamykání skříně.
Bez odporu ho následovala, Glocka štítivě v obou rukou. Přešli chodbičku na druhou stranu a pak po schůdcích dolů. Dorazili do dlouhého sklepa se spoustou úzkých oken, které se venku nejspíš nacházely těsně nad úrovní země. Povalovaly se tu nějaké rozbité police a sklenice, ale pak si všimla na zemi nakreslených čar a několika dřevěných figurín a terčů na protější straně sklepa.
Michael ji gestem zval k sobě k prostřední čáře.
"Snad si nemyslíš, že z toho budu střílet?" protáhla nevraživě, ale přistoupila k němu.
"Chyť ji tak, jak ti to ukázal Kay," vyzval ji, aniž bral v potaz její předchozí poznámku.
Nadechla se k dalším námitkám, ale jeho upřený pohled jí v tom z nějakého důvodu zabránil.
S hlubokým povzdychem se pokusila napodobit držení zbraně a dělala, že nevidí Michaelův výraz v obličeji.
"Počkej ... Takhle ..." přistoupil těsně k ní, levou rukou ji vzal za zápěstí a pravou zezadu za paži druhé ruky. "Natáhni ji. Tak. Chyť se za zápěstí, dobře. Palec sem."
Jeho dotek ji hřál a na tváři chvilkami cítila jeho dech. Neskutečně jí to bránilo v tom, aby se soustředila. Polkla a poručila si nevnímat jeho hruď, kterou se o ni jemně opíral.
"Nedrž ji tak křečovitě, povol trochu," pokračoval klidně v navádění. "Tak, odjisti. Fajn. Teď zamiř na ten obrys před tebou. Klidně. Nedívej se na zbraň, dívej se na místo, kam se chceš trefit."
Přesunul ruku z pravé paže na rameno a zápěstí už jí jen jemně přidržoval.
"A teď pomalu stiskneš spoušť..."
Něco zavrčela.
"Neboj, není nabitá ... Jen si to vyzkoušíš. No ... Do toho. Hlavně plynule."
Nadechla se a zmáčkla.
Ohlušila ji rána, která jí připadala neskutečně hlasitá a ucítila jemný závan střelného prachu. Po prvotním šoku si uvědomila, že se v obrysu na zdi objevila nová díra a spadla jí brada.
Hned na to se prudce otočila k Michaelovi, který se spokojeně usmíval.
"Tys mi lhal!" vyjela na něj nakvašeně.
Pokrčil rameny.
"Účel světí prostředky, krásko."
Zaskřípala zuby.
"Teď už ti to půjde ... Nezapomeň ji zajistit," dodal nadneseně a otočil se k odchodu.
Až v tu chvíli si uvědomila, že zbraň drží stále v pravé ruce. A už jí nepřipadala tak těžká.
"Tak jdeš?" zavolal na ni od začátku schůdků.
Vrátila pojistku na její místo a se zmatkem v hlavě se vydala za ním. Tyhle manýry ...
Kay čekal v chodbě, Michael už byl u východu. Všiml si, že bouchačku svírá v dlani. Rozevřel svůj kabát.
"Můžeš ji zastrčit sem, je to naprosto bezpečné a taky to není poznat."
Váhavě ho poslechla.
"My už máme načase, takže jdeme rovnou," navázal upír a zamířil k východu. "Ty se teď vrať do kostela, Andrej ještě spí."
"Dobře," přikývla. "Kdy se asi vrátíte?"
Vykročili ven a Kay zajistil dveře.
"Když všechno půjde dobře, tak asi za tři hodiny," odvětil.
"Počkám, dokud nedorazíte. A v celku bych prosila," dodala trochu ustaraně.
"Snad o nás nemáš strach?" otočil se na ni Michael.
Přes vodu, která mu kapala z kápě, zahlédla na jeho tváři pobavený úsměv.
"To se ti jenom zdá," odpověděla kousavě. "Jen nějak nemám chuť dělat ti ještě k tomu všemu ošetřovatelku."
"No, pokusím se ti nezpůsobit starosti, krásko," reagoval trochu jedovatě a odvrátil se.
***
"Půjde se mnou Maria, Adam, Sam a Dave. Steve a Lucas zůstanou tady jako záloha, kdyby se něco zvrtlo. A co ty, Marku?" obrátil se Richard na vysokého týpka kolem dvaceti pěti s ohonem tmavě rezavých vlasů, který dorazil včera večer s dodávkou napěchovanou velice užitečnými zásobami. "Pomůžeš nám nebo ne?"
Oslovený si pošoupl na nose kulaté sluneční brýle a udělal blahosklonné gesto rukou.
"Asi se beze mě neobejdete, mládenečkové, tak vám trochu píchnu," prohlásil s úsměvem hollywoodské hvězdy.
Richard na něj chvíli upíral ledový pohled, než se raději odvrátil. Ten zrzavý manekýn se mu vůbec nelíbil. Ale potlačil osobní nechuť. Když už tu byl a mohli využít jeho pomoc ... Už něm slyšel a věděl, že to není žádný sráč.
Zkontroloval si čas.
"Takže všichni si zkontrolujte výbavu!" zavelel rozhodně. "Za pár minut vyrážíme!"
***
Nějak se nedokázal zbavit vůně, kterou ucítil z jejích vlasů. Snažil se myslet na jednotlivé body nadcházející riskantní akce, ale místo toho před sebou viděl její profil a pramínky mokrých vlasů přilepených na šíji.
Probralo ho až lusknutí prstů přímo před obličejem.
"Páni, od kdy sníš ve dne, Mikey?" otázal se pobaveně upír s kápí staženou hluboko do tváře.
Nevzmohl se na víc než na neurčité zamumlání. Uvědomil si, že stojí nad motorkou s klíčky v ruce a civí do prázdna.
"Měli bychom si pohnout, snílku," připomenul mu Kay a odvrátil se.
Motorka nadělala příliš hluku a mohla by přilákat nežádoucí pozornost, nechali ji tedy zašitou v garáži jednoho napůl zbořeného baráku a upřímně doufal, že ji mezitím nikdo nešlohne. Ještě jednou se ujistil, že motorka není za hromadou beden vidět a neochotně vyšel za Kayem ven do deště.
Čekala je ještě asi čtvrthodinová rychlá chůze. Drželi se trasy, kterou jim popsala Selena. Kráčel hned za Kayem a zvuk deště na dlažbě mu připomněl, jak jí před kostelem podjela noha a on ji instinktivně zachytil. Usmála se na něj. Poprvé od chvíle, co se poznali.
Kruci, tak dost! okřikl se v duchu.
Poručil si na ni přestat myslet a soustředit se jen na chůzi.
Museli začít postupovat obezřetněji a pomaleji, přiblížili se totiž k halám, které jim Selena popisovala. Pod nohama se jim rozstřikovaly množící se kaluže.
Najednou Kay zůstal stát. Michael k němu tázavě vzhlédl.
"Slyším kroky," sykl upír.
Rozhlédli se a vzápětí oba bleskem zalezli do nějaké haly, ze které tady zbyly jen zdi a asi půlka střechy. Postavili se každý z jedné strany průchodu a naslouchali napjatě dešti.
Netrvalo a dlouho a zaslechl je taky. Štvalo ho, že nevidí ven, chvíli pátral a pak tiše přistoupil k zaprášenému sklu malého okna a opatrně v něm udělal prstem kruh.
Kay měl přivřené oči a nehnul se z místa.
Michael trpělivě čekal, až se mu objeví ve výhledu. Zahlédl šest postav v bundách. Jeden z nich měl přes rameno přehozenou dost lehkomyslně brokovnici. Navíc v tomhle dešti ...
Vrátil se ke Kayovi. Počkali, až se vzdálili a podívali se po sobě.
"Teď co? Za nimi nebo ke skladišti?" zašeptal Michael.
"Něco mi říká, že za nimi ..." zahučel Kay.
Michael přikývl a hned na to rychle vyrazili za nimi.
***
Přitáhla si ke stolu Kayovo křeslo a jedno ze tří topných těles, které tu měli inteligentně k dispozici. Dvě nechala u stále spícího Andreje. S odhodláním se pustila do opakování, ale pořád ji z učení něco vytrhovalo. Tu něco šustlo, tam něco zaskřípalo, déšť bušil do desek v oknech místo vitráží, Andrej se na druhém konci kostela pohnul. Všechno se tu rozléhalo.
A neustále těkala pohledem po zbrani, kterou si položila na stůl vedle hrnku s čajem.
Po půl hodině to vzdala a šla zkontrolovat Andreje. Ležel na boku a klidně oddechoval. Mrkla na hodinky. Půl desáté pryč ...
Vrátila se ke křeslu a znovu na sebe hodila vypůjčený kabát. Měli tu pěkně chladno. Chvíli nerozhodně civěla na Glocka, ale pak si ho strčila do vnitřní úchytové kapsy. A vydala se na průzkum.
Ve dvou výklencích na jedné straně kostela skladovali potraviny a nějaké pití. Ve třetím byly naházené polámané lavice. Naproti našla jediný obraz, který zbyl z celé kostelní výzdoby - Ukřižování Krista na Golgotě. Chvíli hleděla na zčernalou kresbu a odvrátila se.
Další zásoby vody našla v kryptě ve výklenku uprostřed. Byla tam děsná kosa, ale žádné rakve ani kostry. Potěšující. Obhlédla bývalý hlavní vchod. Zvenčí byl zajištěný řetězem a kladkou, zevnitř rovněž, jen o dost nověji vypadající. Pak našla příkré schody nahoru do věže. Váhavě pohlédla ještě jednou do chrámové lodi a začala stoupat nahoru.
Každý druhý schod škaredě zaskřípal, ale držely. Nezahnula obloukem na balustrádu a mířila stále výš až na starou zvonici.
Nahoře nepříjemně táhlo. Přitáhla si kabát pevněji k tělu, ale i tak ji roztřásla zima. Přistoupila k velkému obloukovému výklenku, ze kterého byl výhled na Karwin. No, výhled ... Pohled, který se jí naskytl, nebyl nijak potěšující.
V nejbližším okolí kostela bylo hodně domků, následovaly obytné domy s několika patry, ale obzor už zakrývaly výškové budovy centra. Stromů tu bylo jen poskrovnu a celé to ještě zalévaly proudy vody. Roztomilý konec května ...
Raději se odvrátila a zamířila na druhou stranu. Tady se hned zorientovala. Hleděla na jihovýchod. Jako na dlani měla Mizerov a pak les. Jeden z mála v širokém okolí, který byl větší než pár desítek metrů čtverečních. Uvědomila si, že tam nebyla od chvíle nehezké scény s Michaelem a blond Lovcem. A přitom to bylo její oblíbené místo.
Něco ji nepříjemně zašimralo v nose a ona kýchla.
"Do háje, ještě se tu nachladím ..." zahučela si pro sebe a obrátila se k odchodu.
Pak si z toho dne vzpomněla ještě na něco. Na nepříjemný pocit, že ji odtud někdo pozoruje, když procházela.
Ale kdo to mohl být? Tehdy tu ještě nebyli, podle toho, co jí tvrdili, tak kdo ji to z věže sledoval tak zlověstným způsobem? Raději nechala uvažování na později.
Sešla po schodech o něco níž a ze zvědavosti prošla bezdvéřovým obloukem na balustrádu, která lemovala kostel po pravé straně asi ve výši tří metrů nad podlahou. I tady zůstaly nějaké lavice, ještě stále otočené do chrámové lodi. Kdysi vitrážová okna byla zabita deskami a z varhan tu zbyly nějaké potlučené trubky. Přešla až na konec a nahnula se dolů.
Andrej seděl v Kayově křesle a na klíně měl rozevřené její maturitní otázky. Takže už vstal.
Nechápavě zakroutila hlavou a zamířila za ním dolů.
"Hádám, že z toho nejsi moudrý, co?" nadhodila s úsměvem.
Chlapec zvedl hlavu a zamračeně s ní zavrtěl.
Vzala mu složku z rukou a položila ji zpátky na stůl.
"Co kdybychom si raději něco přečetli z té knížky, co jsem ti dala, hmm?" navrhla.
Chvíli na ni nerozhodně koukal, pak přikývl a zvedl se. V tu chvíli oba zaslechli lehké zaškrabání. Andrej bez váhání zamířil k bočnímu vchodu, ona ostražitě za ním a roztáhla kabát.
Byla to však jen úplně promočená Atra.
***
"Co děláš, ty kreténe!? Chceš to celé posrat?" vyjel tiše ale i tak znatelně naštvaně Adam.
Dave totiž zakopl o nějaký barel a ten se teď s rachotem kutálel po zarostlém chodníku. Ten blbeček se jen zašklebil a zkontroloval si zásobník v revolveru.
Blížili se k dvoupatrovému domu ze tří stran.
Adam a Dave zezadu z vedlejšího dvorku, Maria a Richard po ulici zprava kryjíc se za ploty a Samuel s Markem zleva. Dva posledně jmenovaní se po ulici ploužili a předstírali, že jsou opilí.
Barák byl obklopený pobořeným plotem a velkou zahradou. Naštěstí v ní bylo nějaké křoví, za které se mohli skrýt. Jejich úkolem bylo odlákat pozornost dozadu.
Počítali s tím, že jeden z nich určitě hlídá.
Byli v části Staré město, ceduli s názvem ulice už někdo dávno zlikvidoval k nepřečtení. Nepršelo už tak úporně, ale pořád dost na to, aby to Adamovi vadilo.
Hbitě přelezli plot do zahrady a obezřetně pokračovali k domu.
*
"Tak to vypadá, že nám ušetřili práci," pronesl tiše Kay, když rychle vykoukl zpoza rohu nějakého zavřeného obchodu, aby zkontroloval situaci před dvoupatrovým zeleně omítnutým domem.
Michael se tiskl ke zdi vedle něj.
"Tohle vědět, mohli jsme zůstat v suchu a ne se sem vláčet," zavrčel otráveně.
"Možná že k něčemu to přece jen bude ... Necháme tomu volný průběh a počkáme na výsledek ... Souhlas?" otočil se na něj.
"Aby ne ..." pokývl okamžitě. "Ale nemohli bychom se při tom čekání schovat na nějaké výhodnější místo, kde mi nebude lít na hlavu? Zatracený počasí ..."
"Aby ne ..." pokývl okamžitě. "Ale nemohli bychom se při tom čekání schovat na nějaké výhodnější místo, kde mi nebude lít na hlavu? Zatracený počasí ..."
Upír ho obdaroval nesouhlasným pohledem.
"To je věc názoru."
Michael jen obrátil oči v sloup.
*
Stál u okna a hleděl skrz zašlé téměř šedé záclony ven na ulici. Zprava šli po ulici dva nějací ožralové, nad kterými se jen znechuceně zašklebil. Jinak nikde nikoho neviděl. Kdo by taky lezl ven v takovém psím počasí?
Odvrátil se a zakroutil hlavou, až mu luplo za krkem. Pak ztuhl a zavětřil. Vyšel do chodby a nahnul hlavu k zadnímu vchodu.
Ne, nepřeslechl se. Kroky v trávě. Jako by se někdo plížil.
Hned na to šestým smyslem vycítil hrozbu.
Škubl sebou a kulka, která roztříštila malé sklo ve vstupních dveřích za ním, se zaryla do zdi.
Stihl ještě varovně vzkřiknout otočený ke schodišti. Konec jeho varování doprovodil dopad něčeho těžkého a k nohám se mu dokutálel granát.
"Shit ..." předem se omlovam za použití tohoto textu autorvi ale moc se mi líbil!